........................Nejkrásnější věc, kterou můžeme objevit, je záhada.....................

Navždy, má Malá Sachmet - IV. díl

7. července 2008 v 12:59 | Merit |  Moje dílka a díla

Ahoj, tak sem v rychlosti přidávám závěrečný díl mé milované povídky:-) Prosím, komentujte!

Zatím P@, Vaše Merit

Senenmut seděl na nepohodlné židli v zapadlém podniku, v ruce poloprázdnou skleničku vína a před sebou už snad tucet naprosto vyprázděných. Celý svět se mu motal, mozek měl naprosto otupělý. Ne tak ale své city. Jeho Malá Sachmet!...Ach, jeho Malá Sachmet dnes porodila. Bohové se rozhodli jí nadělit hned dvě děti, dvojčátka. Jiné matky by byly šťastné, ne tak Hatšepsut. Ti novorozenci byly děvčátka. Pojmenovala je Nefrure a Meritre, ale snad ani to by neudělala, kdyby k tomu nebyla vysloveně pobízena. Jaká to matka! kroutil stavitel pohoršeně hlavou. Pak ale sklopil zrak a nakrčil ramena nad svou vlastní ubohostí. Stejně ji miluješ, přiznej si to. Miluješ ji celou svou bytostí, sám sobě i jiným už si nalhal až dost. Třeba Hguje. Ubohá malá tanečnice, ta dívka, co tě tak zbožňuje! Kdoví, jestli si vůbec připouští, že to není obostrané...však víš. Tobě se líbí, přitahuje tě, sám víš, jaké to je sdílet s ní lože...jak rád slyšíš, když kňourá jako raněný psík, zatímco se zřejmě modlí, abys už přestal...a pak se k tobě stejně něžně přitulí...oddaná jako malé zvířátko...

Hořce se pousmál. Ona přece není zvířátko...ale můžu já snad za to, že miluji jinou?! Tu, která mě dnes vyhodila ze svých komnat, když jsem jí přinesl zprávu o dostavení jejího hrobu. Téměř nespal, nejedl, jen aby byla stavba co nejdříve dokončena, a ona ho pak vyhodí, protože je zklamaná!

Nesnášel ji. A miloval...

A nenáviděl i sebe. Dnes, když se vrátil z paláce, rozhořčený a vzteklý, hledal útěchu u Hguji. Zatímco jí vykládal mírně poupravenou verzi, ona mu svými mladými prstky masírovala šíji a ramana. Když skončil, podotkla, že by se měl pokusit pochopit královnino neštěstí. Nato on vstal a křičel. Moc křičel. Pak jí dokonce uhodil.

Senenmut schoval obličej do dlaní. Má Malá Sachmet! Všechno, to všechno kvůli tobě...

,,Velká královská manželko, váš manžel, faraon Thutmose - kéž žije věčně, je mrtev. Vy, ačkoliv jste byla korunována na panovníka obou zemí Nilu, nejste mužský potomek vznešeného rodu. Je nutné -" řeč holohlavého služebníka Amonova Hatšepsut prudce přerušila.

,,A on zas není potomek vznešeného rodu, ten malý bastard. Nikdy nebude vládnout této zemi!" namítla vášnivě. Ani za nic nechtěla, aby se syn jejího manžela a jednoho jeho vedlejšího románku dostal k vládě. ONA byla Hatšepsut, milovaná Atonem.

..Nic se nedá dělat," pravil Amonův kněz ,,musíte přebrat poručnictví nad mladým faraonem, potomkem Thutmose II. - kéž žije věčně."

Hatšepsut kývla. Věděla, že nic jiného jí nezbývá. Její hnědé oči ale blýskly...mladý Thutmose III. sice bude její svěřenec, spoluvládce a dokonce faraon - ale to neznamená, že vládnout nebude ona.

Senenmut šel překrásnými chodbami královského paláce. Všechen vztek, co měl na Hatšepsut, už dávno vyprchal, spíše se teď cítil zahanbený. Vyhodí ho z paláce, vyhostí ze země? Nevěděl, co cílevědomá královna udělá...ale nebál se. Těšil se, až se opět ponoří do jejich očí...prošel známou chodbou až do jejích komnat, jako vždy krásně, žensky vyzdobených. Královna na něj čekala opět na posteli, mazlíc se s chundelatou kočkou.

,,Vítej," řekla, když ho uviděla, pozvedla se a přicházela k němu i se sklenkou vína. ,,Víš..chtěla jsem ti jen poděkovat za Tvé velkolepé dílo, za mou hrobku.." pravila a přitiskla se k němu. To na stavitele působilo jako šok, upustil sklenici, jenž třímal v ruce, červené víno zbarvilo koberec pod jejich nohama. Líbal jí, na ústa, krk, šíji, rukama jí hladil záda. Touha, nastřádaná tolika léty teď vyplouvala na povrch. Ani nevěděl, jak se dostali k posteli, pamatoval si jen její křik, rychlý dech a společné souznění.

Nil se mnohokrát vylil z břehů, než Senenmut dokončil své životní dílo. Postavil pro Hatšepsut, jeho Malou Sachmet, jenž prožívala již čtvrtou desítku let, chrám, obrovský chrám v Der el-Bahrí. Monumentální stavbu vytesal z poloviny do skály, z poloviny ji nechal na volné terase. Celou cestu k tomuto chrámu nechal lemovat sfingami, které měly tvář jeho milované královny. Věřil, že zde ukryl jejího ducha, a snad i toho svého. Zde budou navždy spolu.

V samém rohu celé stavby udělal malou komůrku, kde po stěnách nechal vytesat mlaďoulinkou dívenku. Měla tělo tanečnice, a pod ní se skvěl nápis: Ghuja. Díval se ne obraz a cítil vinu. Po osudné noci, kdy Ghuju uhodil, už ji nikdy nikdo neviděl. Možná ji sežrali krokodyýli, možná utekla někam moc daleko. To už se nedozví. Senenmut povzdychl, vyšel z místnůstky a celou ji zazdil. Tím uctil Ghujinu památku.

Hatšepsut věděla, že již dávno nastal konec poklidným dnům. Mladý faraon, Thutmose III. již odrostl dětským střevícům, a toužil stále víc a víc po vládě. Svou nevlastní matku nenáviděl, protože viděl, že má obrovskou moc. Na veřejnosti nosila obřadní vous a i se oblékala jako muž. Lid neměl důvod nevěřit jejím vladařským schopnostem. Mladý faraon stále musel přemýšlet nad slovy nejvyššího Amonova kněze: ,,Královna vládne již téměř dvacet lét sama. Proč, když pravý nástupník trůnu stojí přede mnou? Ó velký, syne převtěleného boha Hóra, učiň, aby země byla v Tvých rukou...ukonči její vládu..."

Mladý Hrembep třímal v ruce, pod rukávem malou lahvičku. Nelíbilo se mu, co má udělat, ale byla to vůle faraonova. Ten přichystal léčku - chtěl královnu Hatšepsut otrávit. Pokrm, jenž nejdřív měl jíst královnin ochutnávač, byl bez vady, a Hrembep do něj měl obsah lahvičky vsypat do talíře právě v okamžiku, kdy ho ponese zpět královně. Tak se i stalo. Ochutnávač snědl trochu z oné porce, podal jídlo mladému otroku a ten ho nesl královně. Nervozitou se celý klepal, když obsah lahvičky skryté pod rukávem vylil do talíře. Už byl téměř u královny, když najednou klidně řekla: ,,Stráže! Chopte se ho!" blýskla očima po Hrembepovi. ,,Snaží se mě otrávit!" Mladý otrok přivřel oči a čekal, až se ho stráže zmocní. To se ale nestalo. Přiskočili o pár loktů dál, ke královně, rozevřeli jí ústa, spoutali ruce. Hrembep k ní přistoupil a s třesoucími se dlaněmi ji jídlo vysypal do pusy. Jed působil téměř okamžitě.

,,Královna je mrtva! Byla otrávena! Chopte se ho!" křikl nejvyšší Amonův kněz a ukazoval na Hrembepa. Mladému muži se vztekem zatmělo před očima. Sám tento kněz se zadušoval, že otrok bude mít svobodu, vykoná-li tento ohavný čin! Toho už si ale nikdo nevšímal.

Královna je mrtva.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

,,Královna je mrtva,

nechť duše její

Usirem spasena jest..."

Starý muž na kraji řeky naposled pohlédl na malou sošku jeho Malé Sachmet. Přistoupil blíže k obrovské řece, jejíž noční hladina se zdánlivě zdála klidná, ale on věděl, že je plná krokodýlů. Navždy, má Malá Sachmet...navždy budou naše duše spojeny, pomyslil si, a v pozadí s hořícím palácem, ničícím všechny památky po královně, skočil do lesknoucího se Nilu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš rád(a) historické povídky?

Ano
Ne
Spíš ano
Spíš ne

Komentáře

1 Sabine Sabine | Web | 7. července 2008 v 21:48 | Reagovat

Ta povídka je nádherná.....opravdu máš obrovský talent na psaní povídek.Rozhodně to pošli do nějakého nakladatelství,aby z toho udělali knihu a bude to určitě tak slavný příběh jako Harry Potter...ne bude to ještě slavnější příběh!Prostě úžasná povídka!Když si čtu ty moje povídky,tak ty máš příběh mnohem lepší.Jsi opravdová spisovatelka.Těším se,až napíšeš něco dalšího☺)

2 Sabine Sabine | Web | 8. července 2008 v 13:49 | Reagovat

Ahojky,já to napsala ohledně povídky Souhvězdí kobry,trochu jsem se inspirovala tvým příběhěm,že píšeš jen děj a  já psala jen o tom hledání,doufám že se ti ty další části budou líbit.Papa a prosím odepiš☺

3 Dom!n!k@ Dom!n!k@ | E-mail | Web | 9. července 2008 v 11:56 | Reagovat

Ahoj.. jj je to fakticky kráásný .. těším se na dalšíí .. jinak u mě na blogu je bleskajda

4 třešnička...tvý SBíčkooo třešnička...tvý SBíčkooo | Web | 11. července 2008 v 9:56 | Reagovat

ahooooj jsem zpatky a tak me napadlo ze za jdu na svuj oblibeny blog a neco si prectu :o) ted tady asi tyden budu, tak kdyztak nekdy pisni :o) pa

5 Dom!n!k@ Dom!n!k@ | E-mail | Web | 11. července 2008 v 10:17 | Reagovat

diplomek

6 Silasa Silasa | 11. července 2008 v 19:07 | Reagovat

Vyzeras celkom inteligentne ale preco si davas relami je to hroza nenavidim to

7 třešnička...tvý SBíčkooo třešnička...tvý SBíčkooo | Web | 12. července 2008 v 11:00 | Reagovat

ahoj,

jak se zda, tak tobe ne a ne dochazet napady :o) je to senza !

8 Lucy Lucy | Web | 14. července 2008 v 18:08 | Reagovat

Pěkné Merit ... moc pěkné btw:  nová adresa blogu ve webu ;-)

9 Akyšek Akyšek | 20. července 2008 v 20:58 | Reagovat

Jejda Merit - až teď jsem si všimla, že jsem ti neokomentovala tvoji závěrečnou - a nejlepší - kapitolu Mé malé Sachmet. Ale jenom bych se opakovala po předešlých komentářích ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama