........................Nejkrásnější věc, kterou můžeme objevit, je záhada.....................

Kdyby mladí věděli, kdyby staří mohli...

2. července 2008 v 15:49 | Merit |  Moje dílka a díla

Ahoj:-)

Dneska vám přináším opět novou povídku, tentokrát jednorázovku s námětem možná úsměvným, možná smutným. Přečtěte si to sami:-)...
Za všechnu chválu i kritiku jsem ráda, P@, Merit
Městská hromadná doprava - pohodlné a bezpečné cestování…hehe. To určitě. Tedy za předpokladu, že nikdo nemá až tak zvrhlé představy o pohodlí. Bezpečnost zřejmě tak nepravdivá není, je tu totiž tolik lidí, vzájemně přilepených na sobě - nedobrovolně, i když kdoví, když tak sleduju některé pofiderní ,,stréce" co dýchají zdejší ovzduší, ve kterém už spíš převládají plyny, a to ne ty vzácné - že i kdyby řidič, který ještě tramvaj asi v životě neřídil, prudce zabrzdil, nikdo se ani nehne. Zákon akce a reakce je tu popřený.
Pokusím se nadechnout a přestanu si číst v rámečkách nad okny o tom, že mám hledat svůj smysl života v jakési sektě a že si mám honem rychle pořídit penzijní připojištění.
,,Slečno, slečno! Snad uvolníte místo starému člověku! Já jsem spořádaný občan s právem na svůj důchod a na klid!" Obrátím oči v sloup. Dědek Pospíšilovic se zase rozčiluje, až mu protéza vibruje. Chudák holka, kterou právě poučil o své spořádanosti a právech celá zrudne a sune se ze svého místa. Opět se pokusím vybrat si ze zdejšího vzduchu nějakou dýchatelnou molekulu. To by se mi jistě dělalo líp, kdyby tu nebyli nasáčkováni všichni ti důchodci. Co tu proboha o půl osmé dělají? Kdepak, doktoři a nemocnice. Jde jim o to, aby jim nevykoupili ty levný rajčata v Globusu…
Konečně se pohodlné a bezpečné vozidlo městské hromadné dopravy pohodlně a bezpečně dokodrcá až na mou zastávku, kde vystupuju. Bohužel, Pospíšil se dnes rozhodl cenit svou protézu na lidi kolem právě zde, takže se přede mě neurvale nacpe, ťuká tou svou hůlčičkou a hlemýždím tempem slízá ze schodů. Když dokoná tuto svou malou maturitu, řidič už netrpělivě zvoní a zavírá dveře. Rychle vyskočím, jenže přitom neodhadnu vzdálenost dalšího schodu a sunu se přímou linkou tramvaj - chodník.
Chvíli se vzpamatovávám ze šoku, než zaslechnu dobře známý hlas.
,,Pomoc! To byl úmyslný útok na zdraví, nebo snad i na život! Já jsem spořádáný občan…" Ne, ne, to ne. Proboha, proč sem nemohla srazit nějakého krásného kluka, který by jen mávl rukou, řekl :to nic, a s kouzelným úsměvem mě pozval na zmrzlinu?...
,,Slečno, ten pán má asi zlomenou nohu, musíte s ním do nemocnice." Řekne nějaký moudrý člověk s elegantním kufříkem a mizí v davu.
,,Já? Ne! Já musím-"..moje námitky už ale zůstanou nevyslyšeny. Podívám se na dědka, co každé ráno v tramvaji všechny obtěžuje už svou pouhou přítomností a následně kecama. Nadává a já usoudím, že nohu má opravdu v trochu nepřirozeném úhlu.
,,Pojďte, pane Pospíšile, musím vás dostat do nemocnice." Oznámím mu a snažím se ho zvednout. On se mi ale vytrhne a začne histericky křičet.
,,S tebou já nikam nepůjdu! Ještě se mi zase pokusíš ublížit! Já jsem-"
,,Ano, ano, já vím," přeruším znuděně jeho výklad ,,ale řekněte sám- vás ta noha nebolí?"
Starcovou tváří proběhne malá křeč. Pak něco zamrmlá, což beru jako souhlas k tomu, abych mohla být v jeho společnosti, och, splní se mi tím mé velké přání. Pokouším se ho zvednout, ale dědek mi to nijak neulehčuje. Sakra! Co na něm tolik váží?
Když se mi povede ho zvednout, dáme se na cestu k nemocnici, který naštěstí není moc daleko. I tak krátký úsek ale stačí tomu chlapovi na to, aby všem kolemjdoucím jen svým pohledem říkal: Vidíte? To mi udělala schválně! Jakoby i to nebylo dost vyčerpávající, stačí ještě vynadat dvěma klukům, kteří pro samý spěch do školy nechtěně vrazí do jeho hůlčičky.
Pak se konečně dobelháme k nemocnici. Tam se vydám vyhledat nejbližšího doktora, ale panu Pospíšilovi se opět zdá, že schválně hledám pomalu, abych prodloužila jeho bolest, kterou má mimochodem kvůli mně! …
Po chvíli, jenž se zdá nekonečnou přijde dvojice doktorů spolu s vozíkem. Naloží na něj toho Pospíšilovic dědka a už s ním jedou.
,,Komu máme zavolat, že jste se zranil?" slyším ještě slova mladého zřízence. Pobaveně se ohlédnu - to by mě zajímalo…jestli pak sousedce, co ho nenávidí, protože když si, chudák nedoslýchavá jen trochu zesílí televizi, už si jde ten staroch stěžovat domovníkovi? Nebo nám - jeho druhým sousedům? Pche! Manželku, ani jinou rodinu nemá, pokud vím. Zlomyslný posměšek mě ale přejde ve chvíli, kdy se na starce podívám. Bolestný výraz ve své tváři nechal jen malinký okamžik, hned nasadil svůj starý protivný pohled a odsekl ,,Nikomu!", ale já ho postřehla. Musím běžet do školy, ale už teď vím, co musím udělat.
,,Prosím vás, pan Pospíšil? Kde leží? Byl tu dnes hospitalizován se zlomenou nohou.." mladá sestřička mě ochotně nasměruje na pokoj 54. Zhluboka se nadechnu, zaťukám a otevřu. Pospíšil se za zvukem klepání nevěřícně otočí a chvíli na mě překvapeně zírá. Pak se vzpamatuje a opět nasadí svůj obvyklý výraz.
,,Co tu chceš?" štěkne. Nic jiného jsem ani nečekala.
,,Víte, chtěla jsem vás jen navštívit. A donést vám tohle…" podám mu misku ovoce, co jsem koupila cestou.
Udiveně se dívá na tu vitamínovou bombu a pak přímo mně do očí. Ty moje jsou trochu ustrašené, jestli mi nerozkydne banán do obličeje, a ty jeho modré a dávno vyhaslé.
,,Proč?" řekne tónem, který mi od něj zní naprosto nepatřičně.
Jen se pousměji, pohladím ho po vrásčité ruce a odcházím. Ve dveřích se ještě podívám na toho starého pána. Ještě před pár hodinami jsem ho nesnášela, ale teď vím, proč byl na všechny protivný a zlý. Nikoho neměl, nikoho nezajímal. Chtěl lidi, ale oni jeho ne. Proto se snažil mezi nimi nabýt alespoň nějaké postavení. Nezaslouží si soucit, ale své místo…
,,Nashledanou.." řeknu, a zavřu ty dveře…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jakou barvu popelnic máš před barákem?

Modrou/ bílou/ červenou/ oranžovou/ kovovou/ jinou 100% (79)

Komentáře

1 Akyšek Akyšek | 4. července 2008 v 19:40 | Reagovat

Páni, Merit, nestává se z tebe Čech? ;-)

2 Ivik Ivik | Web | 5. července 2008 v 13:33 | Reagovat

Já nevím co říct... Takové ze života... takové skvělé!!! Je to jako bys to opravdu zažila... =)

3 MySmallFrankie MySmallFrankie | Web | 5. července 2008 v 13:46 | Reagovat

jj....je to takový ze života..... dneska cestovat v čemkoliv je nebezpečný=( Dneska nikdo na nikoho nebere ohledy ( a ž na nějaký vyjímky=) )

4 bejiseek(tvé SBéčko♥♥♥) bejiseek(tvé SBéčko♥♥♥) | Web | 6. července 2008 v 18:43 | Reagovat

ty jo supr članeček

5 Maggie_shell_GoTh Maggie_shell_GoTh | Web | 7. července 2008 v 14:25 | Reagovat

zaujímawé:)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama