........................Nejkrásnější věc, kterou můžeme objevit, je záhada.....................

Navždy, má Malá Sachmet - III. díl

28. června 2008 v 9:34 | Merit |  Moje dílka a díla
Za mužem, stojícím u monumenální řeky se odehrávalo ohnivé divadlo. Byla půlnoc a z královského paláce se ozývaly pokyny vezírů a nejvýše postavených generálů. Tlumočily faraonova slova: ,,Spalte! Všechno spalte! Nechť královnin duch opustí toto místo!"
Už opustil, řekl si starý muž v duchu. Opustil svůj lid, svůj domov, mě. Pak se ušklíbl. Jak - mě? Nemohla mě opustit. Nikdy nebyla moje. Nikdy!
,,Královna jest mrtva
nechť duše její
Usirem spasena jest..."
.................................................................................................................................
,,Pane, královna si přeje s vámi mluvit." malý černoch se s hlubokými úklonami vypařil stejně potichu a nenápadně jako přišel.
Senenmut se na své podušce napřímil a přestal se věnovat drobné tanečnici Hguje, jenž ho od osudné slavnosti vyhledávala. Nebylo to nijak těžké, vysoce postavený úřeník se totiž stal i dvorním architektem. Splnily se mu tím jeho největší sny a přesto nebyl šťastný. Jeho Malá Sachmet - to byl dětský sen, jenž splněn být nemohl.
Černá tanečnice ani necekla, když ji ze sebe Senenmut neurvale odstrčil. Okamžitě se postavila a začala ho ovívat obrovským vějířem.
,,Stačí" sykl směrem k ní. Hguja ho okamžitě uposlechla a když se začal vzdalovat, zamilovaně na něj hleděla. Co dělá špatně? Ptala se sama sebe. Tolik mužů jí chtělo, tolik mužů jí říkalo, že je krásná jako vycházející tvář Reova. Ale Senenmut? Ten stavitel, se kterým chtěla být, ten jakoby jí nevnímal. Snášel její přítomnost, snad občas mu to bylo i příjemné, ale myšlenkami se zdál být stále vzdálený. Co ho trápí? Drobný obliček mladičké tanečnice se zvrásnil v ustaraný výraz. Chtěla bych mu pomoct. Chtěla bych, aby byl šťastný. Pak se opět usmála - chtěla bych, aby byl se mnou šťastný.
Senenmut byl nanejvýš udivený. Královna si ho nechala pozvat přímo do svých komnat, což bylo velmi neobvyklé. Z mužů měl do těchto míst obvykle přístup jen faraon, manžel královny Hatšepsut. Když vešel, interiérem nebyl udivený. Zdi a stavba místností nebyla jiná než ve zbytku paláce, ale panovnice tu měla po stěnách šátky, hedvábné látky, záclonky. Na zemi byl silný koberec, měkký jako srst kočky. A všude byly květiny, spousta květin.
,,Líbí?" ozvalo se od protějšího pokoje. Senenmut jen udělal několik kroků, aby královnu uviděl, protože všechny místnosti od sebe byly odděleny jen oblouky místo dveřmi.
,,No, já.." polkl, když ji uviděl. Pololežela na obrovské lenošce, levou rukou hladila chlupatou kočku, která se mazlivě otírala o svou paničku. Ta byla zahalena jen v poloprůhledných šátcích, ze kterých jí vystupovalo velké břicho.
Je těhotná. Stavitel chvíli nedokázal vnímat nic jiného. Je těhotná....Párkrát prudce zamrkal. Hatšepsut dělala, jakoby ho neviděla, přestože její tváří proběhl tmavý stín.
,,Přejdu rovnou k věci. Prý jsi zručný architekt. Chci tě tedy o něco požádat." pravila, a namáhavě vstala.
,,Přání královny je i mým přáním," odpověděl Senenmut směrem k ní a ona tvrdým tónem odvětila:
,,Ne, to není." Dívala se mu pevně do očí. Byly chladné, panovačné, ale ne bezcitné. Hleděli na sebe, jakoby se přeměřovali, jakoby celý život byli slepí a nyní se uviděli. Jakoby hleděli skrz svá těla až do svých duší. Nemohl to vydržet.
,,Pojď ke mně..." hlesl. V tu chvíli čekal na křik, na úder, přinejlepším na pohrdavé syknutí. Dočkal se však dlouhých tmavých vlasů na své hrudi a jemné žénské vůně, jenž mu naplnila celé tělo. Váhavě ji pohladil po vlasech a ona k němu vzhlédla. Přemýšlel, zda ji smí políbit, ochutnat její rty. Netrvalo to dlouho, přivinula si jeho hlavu ke své a sama spojila jejich rty. Po chvíli se od něj mírně odtáhla, ruce stále na jeho zátylku.
,,Postav pro mě hrob. Kobku, ochraňovanou před zloději a vykradači. Místo mého posledního odpočinku."
Stavitel chvíli rozpačitě mlčel a pak řekl: ,,Není zvykem stavět Velké královské manželce, i když je to zároveň i faraonka, hrob dříve, než je postavena kobka pro stávajícího faraona..."
Sotva do dořekl, zalitoval. Poodešla kus od něj a otočila se k němu zády.
,,Faraona? Toho malého zmetka? Kdoví, zda to je vůbec potomek mého manžela - kéž žije věčně! Jeho matka je jen děvka, co měla to štěstí, že jednou směla pobavit panovníka obou zemí Nilu, toho proklatce!" Otočila se k němu poloprofilem. ,,Proboha, vždyť zažil jen čtyři léta!"
Architekt mlčel. Měla pravdu. Mladý faraon již sice byl korunován, ale vládla jen jeho nevlastní matka - Hatšepsut. On byl jen bezvládná loutka, jíž tahaly za nitky Amonovi kneží. Již po dlouhá století se snažili ovládnout Egypt, ale faraon byl nedotknutelný post. Ovšem - žena na trůně a faraon dítě...to byla ta nejvhodnější příležitost pro útok.
Senenmut se nadechl. ,,Postavím ti hrob. Ochraňovaný všemi bohy." otočil se a u oblouku nahrazující dveře se ještě jednou otočil: ,,A mou láskou".
Palác jakoby se zastavil v čase. Veškeré větrání postrádalo smysl, úmysl osvěžit trochu zdejší ovzduší byla jen marná snaha. Všichni se zde pohybovali nehlučně, nemluvili spolu, všichni byli v očekávání.
Hatšepsut ležela ve svých komnatách, kde byl slyšet jen šustot služebných, jak jí chladily šátky namáčenými ve studené vodě, kvákot žab, jenž byly všude kolem a hlavně královniny vzdychy. Ležela na vysoké posteli a tiše se modlila ke všem bohům, aby to maličké, co se jí narodí, byl chlapec. Nástupník trůnu. Možná by dokázala stanovit ho právoplatným dědicem faraonské moci! Bolesti přicházely v krátkých intervalech. Sevřela čelisti. Za chvíli bude jasno.
//><!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš rád(a) historické povídky?

Ano
Ne
Spíš ano
Spíš ne

Komentáře

1 Adélka Adélka | Web | 29. června 2008 v 9:52 | Reagovat

Máš to hezký, tvoje povídky jsou fakt dobrý. Pokud chceš podívej se i na můj blog a zanechej tam nějakej ten komentář

2 Janja Janja | Web | 29. června 2008 v 23:33 | Reagovat

Helle sorry ale tohle jsi zkopčila.Aspoň tam teda napiš zdroj.Ale jinak je to zAJÍMAVÝ BLOG

3 bajuneska16 bajuneska16 | Web | 30. června 2008 v 21:59 | Reagovat

Ahojky přeju ti krásné prázdniny a dobrou zabavu:)

4 Akyšek Akyšek | 1. července 2008 v 8:32 | Reagovat

For Janja: Sorry, ale to tvoje obvinění mě naštvalo, protože vím na 99,99%, že tohle je opravdu dílo Merit. Takže možná by ses měla příště ujistit, že je tvoje obvinění pravdivý. A ještě víc mě naštval ten někdo, kdo to zkopčil a ráda bych věděla tu adresu, jestli sis to teda nevymyslela...

For Merit: Jako vždy, super! Nejspíš bych taky věřila, že jsi to od někud opsala - například z nějaké knížky - kdybych neviděla, jak jsi to psala, protože Shakespear si může jít..víš co...skoro :-) Těším se na pokračování a jsem zvědavá, jak to dopadne!

5 Merit - admin Merit - admin | Web | 1. července 2008 v 10:04 | Reagovat

For Akyšek: Moc děkuju, už sem se snažila si to s Janjou vyřídit, ale najednou je jakási hluchá, či co ;-)

JInak samozřejmě děkuju i za chválu, jsem moc ráda:-) Pokořily jsme Shakespeara i Picassa!

6 Akyšek Akyšek | Web | 3. července 2008 v 9:53 | Reagovat

No a kdy bude další díl? Už se nemůžu dočkat.

Smazat Dom!n!k@!!Smazat Dom!n!k@!!Smazat Dom!n!k@!!Smazat Dom!n!k@!!Smazat Dom!n!k@!!Smazat Dom!n!k@!!Smazat Dom!n!k@!!Smazat Dom!n!k@!!Smazat Dom!n!k@!!Smazat Dom!n!k@!!Smazat Dom!n!k@!!Smazat Dom!n!k@!!

7 LucySailor LucySailor | 3. července 2008 v 14:46 | Reagovat

Ahojky Merit :-) Děkuji za tvoje komentáře na mém blogu, který stejně ruším a zakládám nový. Přečetla jsem si tvoje články a i povídku, nad kterou jsou zůstala v údivu jak je krásná ...:-) Jen tak dál. - už se těším na pokračování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama