........................Nejkrásnější věc, kterou můžeme objevit, je záhada.....................

Navždy, má Malá Sachmet - II. díl

24. června 2008 v 11:01 | Merit |  Moje dílka a díla

Druhá část mého pokusu o egyptskou povídku, která sem vám zatím docela líbí, za což sem strašně ráda :-) Za komentáře jsem opět ráda.

Starý muž na okraji obrovské řeky se navzdory svému nekonečnému smutku pousmál. Jak se tehdy choval! Své ,,Malé Sachmet" už se tak neovažoval říkat, ani ve svých myšlenkách ne. Ničící horkost ho obstupovala, když si představil, že by jí měl potkat, a smrtelný chlad se ho zmocnil když si představil, že by už tomu tak nikdy nebylo.
Stařec naplno rozevřel oči. Teď je mrtvá. Smuteční zpěv mu to připomínal.
,,Královna je mrtva,
nechť duše její
Usirem spasena jest..."
.......................................................................................................................................................
Uběhla dlouhá doba od Svatby Thutmose II. a princezny Hatšepsut a krátký čas od smrti Thutmose I., faraona obou zemí Nilu. Země byla kleslá díky zprávě o jeho smrti. I když byl zemřelý především válečník, a vydobyl Egytu nemalá území, byl pro lid faraon jako každý jiný. A tak ho i uctívali - byl to jejich vládce, jejich bůh.
Po pohřbu a tradičním několika denním smutněním však obyvatele Vasetu, ale i ostatních měst opět ožili - čekala je slavnost na počet nového faraona, Thutmose II. Egyptský lid se netěšil na nic víc.
A tak měl Senenmut opět plné ruce práce, ale tentokrát už to lépe zvládal. Byl starší, zkušenější. Již vyzrál, bylo mu právě dvacet pět let a svému úřadu se již dokázal dostatečně věnovat, i když se stal také architektem.
Nadešel den slavnosti, celé město bylo na nohách. Všude vyhrávala muzika, staré známé melodie se prolínaly s novými, cizími rytmy. Lidé se usmívali, tancovali, pili a jedli. K večeru započala zábava přímo v královském paláci, i když samozřejmě jen pro výš postavené úředníky, vojáky, služebníky, kněze, vezíry a rodiny jich všech. Senenmut se chvíli procházel rozjařeným davem, aby případně doplnil nebo spravil, co je třeba. Když zjistil, že je vše v pořádku, chystal se odejít. Společenské radovánky ho nikdy nijak moc netěšily.
,,Senenmute, příteli!" oslovil ho Thembep, jeden z písařů. ,,Snad se nechystáš odejít? Zábava je v plném proudu. A navíc jsem ti chtěl zrovna někoho představit..." Mladý muž měl pramalou náladu na poznávání přátel obtloustlého Thembepa, ale s ovládaným výrazem se pokusil o úsměv a přikývl. V myšlenkách už promýšlel, jak hned po této malé společenské povinnosti uteče domů. Najednou ale všechno ztichlo a on věděl, že toho, alespoň prozatím zůstane ušetřen. Radost mu to ovšem neudělalo ani nejmenší, přestože něco se v něm chvělo nedočkavostí.
,,Vládce obou zemí Egypta, mocný faraon a převtělený bůh Horus, ve jménu Reovu, ať žije!" vykřikovali muži po stranách schodiště, na něž se upíraly zraky všech přítomných. Seshora ze schodiště začal scházet faraon, se svou Velkou královskou manželkou. Měl na sobě zdobené roucho a na hlavě obřadní korunu. Senenmut ale pozoroval jen Hatšepsut. Dlouhé vlasy měla srovnány na stranu, obtočené zlatou nití, stejnou, kterou byly pošívány její šaty. Byly zlato-bílé, až na zem a vršek byl tvořen širokými ramínky, které svou délkou překrývaly prsy a spojovaly se až pod nimi do jednolité sukně.
Když pár sešel dolů, posadil se na trůny a zábava pokračovala. Mezi oslavující vběhly tanečnice, spoře oděné do červených, blyštivých oděvů a smyslně se vlnily do rytmů a lákaly ostatní přidat se.
Senenmut stál stále na stejném místě a pozoroval královnu. Měl pocit, že se dusí, ale nadechnout se by znamenalo přestat se na ní dívat…
Ani si nevšiml mladičké tanečnice, propalující ho pohledem. Otočila se k němu zády a začala se zaklánět, až rukama cítila zem. Při tom se na něj dívala, bez jakéhokoliv výrazu ve tváři. Senenmut se na ní pozorněji zadíval. Tancovala opravdu překrásně. Jejímu obličeji dominovaly velké oči, hnědozelené velké oči. Bylo příjemné se do nich dívat.
Přistoupil k ní a tím jí dal signál, na který čekala. Přitancovala až k němu a co chvíli se ho dotkla, nebo se k němu přitiskla. To se Senenmutovi líbilo. Blaženě zavřel oči a vnímal jen hudbu a vůni dívčího těla. Pak oči otevřel a srazil se s tím nejhnědějším pohledem na světě. Přímo z trůnu na něj shlížela jeho ,,Malá Sachmet". To nemohl vydržet. Chvíli vzdoroval tomu hnědému plamenu jejích očí, zrychleně dýchal a pak se mladičké tanečnici vytrhl a utekl ven.
Nevěděl, kam jít. Všude byly oslavující davy a on se potřeboval sám v sobě zorientovat a najít klid. Nohy ho vedly zdmi královského paláce, aniž by šel úmyslným směrem. A za chvíli už potřetí v životě hleděl na bohyni se lví hlavou, na poslední zídce před zahradou. Díval se na tu podivnou ženu, která mu zamotala život.
,,Sachmet.." hlesl. Věděl, že mu neporadí, ale neslyšitelný vzlyk k ní přesto vyslal. Nevěděl, jak dlouho tam stál a zíral na zeď před sebou. Jen matně vnímal kroky, přibližující se rozhodným tempem. Všechno viděl mlhavě, až na ženu, jenž k němu přistupovala.
,,Velká královská man-.." začal Senenmut a chystal se pokleknout. K jeho překvapení se královna dotkla jeho ramena a přistoupila až k němu.
,,Proč tu jsi?" šeptala rozčileně. ,,Proč ses tu po tolika letech znovu objevil? A proč si na tomto místě?" tázala se udiveného muže. ,,Čekala jsem. Dlouho jsem čekala, chodila sem a ty ses tak dlouho neobjevoval. Myslela jsem, že jsi jen výplod, duch!"
Když se trochu uklidnila, odstoupila od něj.
,,Neměla bych tu být. Zapomeň na to, co se tu právě odehrálo a zachovej si představu o důstojné královně, ne vzteklé lvici." Otočila se a slunce si opět pohrávalo s barvami na jejích vlasech, jak odcházela. Senenmut cítil, že do jejího výbuchu by neměl zasahovat.
,,Ty ale jsi lvice. Mocná. Jsi malá Sachmet." řekl dost nahlas, aby ho ještě slyšela.
Otočila se k němu z poloprofilu a on na okamžik postřehl vlídný úsměv v její tváři, který byl rychle vystřídán vážným výrazem.
,,Nehraj si se mnou." pravila. ,,Nedělej mi to."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš rád(a) historické povídky?

Ano
Ne
Spíš ano
Spíš ne

Komentáře

1 třešnička...tvý SBíčkooo třešnička...tvý SBíčkooo | Web | 24. června 2008 v 11:58 | Reagovat

ty blaho! bezva. jsi supr. jen tak dál...

2 bejiseek bejiseek | Web | 24. června 2008 v 12:11 | Reagovat

wow ..fakt super...nbechceš spřátelit ?mam jeste ejdne blgo kdyztakl mrkni www.olsen-beatka00.blog.cz

3 Eduša Eduša | Web | 24. června 2008 v 14:59 | Reagovat

Ahoj Merit, moc hezký blog a zajímavé náměty povídek...

4 Sabine Sabine | Web | 25. června 2008 v 10:41 | Reagovat

Tenhle blog je moc hezký,hlavně ten nápis s těma prasátkama mě rozesmál.Doufám že se brzy dozvím jak dopadne Senenmut a královna☺.Opravdu je to nádherná povídka!Jen piš dál!

5 Akyšek Akyšek | 25. června 2008 v 16:49 | Reagovat

Ty jeden zlořečený čensi! Když už máš oba závěrečné díly, tak kde jsou? Schováváš si je pro sebe? A co tví nedočkaví čtenáři? (například já!!!) :-D

6 Ivik Ivik | Web | 26. června 2008 v 11:38 | Reagovat

To je moooc krásnýý!!! Já u toho asi budu brečet =) ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama