........................Nejkrásnější věc, kterou můžeme objevit, je záhada.....................

,,Věřím ti"

13. srpna 2007 v 21:59 | Haňulle
Když je člověk mladej tak má pocit, že svět je vlastně nádhernej. A víte co? Vyvedu vás z omylu tím, že vám budu vykládat o svým posraným životě.
Moji rodiče vlastnili hospodu. No, vlastně takovou…špeluňku, abych byl přesnej. Zaplivanou hospodu, do který nikdo ani nevkročil, natož aby si v ní dal jídlo. Nebylo teda nic divného na tom, že jsme neměli prachy. Nikdy. Já to sice nikdy neřek, ale vždycky jsem to měl rodičům za zlý.
Po škole jsem přemýšlel, co dál. Hele, nechtěl jsem jít makat někam do továrny za mizerný peníz a ještě dřít jak mezek. Chtěl jsem být pracháč, co nemusí obracet každou korunu a může si dovolit, po čem jen jeho srdce zatouží. Ale to nebylo tak lehký splnit, takže jsem u těch strojů nakonec přece jen skončil.
Až jednou…vracel jsem se v noci ze šichty, sedřenej jak zvíře, když se přede mnou objevilo podivný indivium. Chlap zfetovanej tak, že mu panenky vůbec nebyly vidět, mi nabízel bílej prášek a mě v tu chvíli něco napadlo. Neváhal jsem a koupil ho.
Ne, nemyslete si. Drogy mě nelákaly TAM TÍM způsobem. Já byl mnohem praktičtější: než abych tu dávku sešňupal, rozdělil jsem jí na dva díly a každý zabalil zvlášť. Pak už nebyla práce najít dva zoufalce, na něž viditelně přicházel absťák. Třásli se a tváře měli stažené křečí. Oběma jsem půlku původního balíčku prodal za cenu, na kterou mě vyšla celá dávka. No a tak to začalo.
Za pár let jsem byl už vyhledávaným drogovým dealerem, i když to bylo paradoxní. V životě jsem totiž (samozřejmě obrazně řečeno), na drogy ani nesáhl.
Je to těžko uvěřitelné, ale opravdu se mi velmi dařilo. Pracovně a kupodivu i v osobním životě…potkal jsem Kate. Tu nejnevinnější a nejčistčí holku pod sluncem. Zamiloval jsem se do její něžné postavy a důvěřivých očí. A proto jsem jí taky musel lhát.
Nebylo lehký skrývat všechny ty ,,služební cesty" za hranice, vymýšlet si stále nové a nové výmluvy. Ale pořád se mi zdálo těžší tu pravdu říct, než skrývat.
Věděl jsem, že takhle to nepůjde do nekonečna. A měl jsem pravdu. Díky drogám jsem měl spoustu peněz, ale i starostí. A tak jsem nemyslel na všechno. A zrovna na tom malém procentu, na které už jsem byl nucen zanevřít, můj plán ztroskotal a Kate se všechno dozvěděla. Zvedla totiž telefon jednomu mému náruživému zákazníkovi.
Kate mi řekla, že to se mnou hned neskončí jen kvůli tomu, že nosí pod srdcem naše dítě. Byl jsem naprosto šťastnej a odhodlanej zanechat všech svých pochybných obchodů.
Naše štěstí ale netrvalo dlouho. Jeden můj bývalý zákazník mě začal vydírat. Dohodli jsme se proto na poslední zakázce. Kate měla těsně před porodem, nemohl jsem jí rozrušovat. A tak jsem si něco vymyslel. To něco ale bylo stejně takprůhledné, že by to prokouklo i dítě.
,,Veříš mi, že jo?" zeptal jsem se na odchodu. Kate mi spravila sako a s naprosto přesvědčivým výrazem se mi zadívala do očí.
,,Jasně, zlato. Věřím ti."
Díval jsem se na ní a cítil snad všechen smutek světa. Věděl jsem, že ji vidím naposledy. Ona mi tu lhala do očí.ONA. Ta nevinná, čistá duše se naučila lhát. A dobře. Nebylo divu, měla nejlepšího učitele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Baf!

Lek

Komentáře

1 lenikk lenikk | 9. září 2007 v 10:46 | Reagovat

ahojky. pěkná povídka, jen trochu nechápu konec. jak to vlastně skončilo? proč se už neuvidí?

2 Teruš Teruš | 19. listopadu 2007 v 17:02 | Reagovat

jo jasně nechápu tomu konci proč se neuvidi?

3 Ivula Ivula | E-mail | Web | 20. ledna 2008 v 13:41 | Reagovat

hm, to taky nevím, možná že šel spáchat sebevraždu?! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama